Křížem krážem

Vše to začalo tří-noční zastávkou v Mikulově, kde jsme s přáteli navštívili sklípek pana Solaříka. Což byl opravdu zážitek. Pokud nevíte kde se v Mikulově ubytovat. Mohu doporučit Zdravou kavárnu na Mikulovském náměstí. I kávu tam mají vynikající.

Pátek:

Cestou do Mikulova jsme si nemohli odpustit zastavení v Kafé Fara (v Klentnici, kdo by ještě neznal, stojí za zastavení). Rychle jsme si vyběhli na Svatý kopeček a večer rovnou do sklípku.

Sobota:

Autobusem jsme se z Mikulova svezli do Dolních Věstonic a vydali ze přes Pálavské vzchy zpět do Mikulova. Opět jsme se zastavili na kávu v Klentnici. Naše sklípková parta je tak trochu záviská na kofeinu.

Neděle:

Lednicko - valtický areál. Začali jsme Lednicí a přilehlými skvosty. Jelikož je neděle, tak se naši sklípkoví přátelé vypravili domů a my s mužem pokračovali až k Janohradu, Loveský zámeček, Apolonův chrám a Tři grácie... Na kole by to ale bylo určitě příjemnější... Převýšení žádné, ale kilometrů dost.

Pondělí:

Čeká nás cesta do Vysokých Tater, konkrétně jsme sehnali ubytování v Tatranské Lomnici.

Bylo krásně, takže nás trochu mrzelo, že stráváme den místo na výletě v autě, ale to se nedá nic dělat.

Úterý:

Podle předpovědí nás čekal poslední jasný den a tak jsme se vydali na Rysy. Autem jsme se popovezli na Štrbské pleso a alou nahoru. Vyšlo to - bylo jasno. Nesmělo chybět občerstvení v Chatě pod Rysmi, protože tam to mám co se týče připravených pokrmů moc ráda.

TIP: Doporučuji všem, kteří jdete nahoru mít v záloze turistické hole. Na sněhu nám dost usnadnily sestup z vrcholu i když jsme měli každý jen jednu.

Středa:

Dnes už bylo vlhko, mokro a deštivo. Vydali jsme se tedy do Slovenského Ráje. Zde jsme udělali tradiční výlet Suchou belou nahoru - do Kláštoriska - zpět údolím Hornádu.

Včera sníh a dneska bláto.

Čtvrtek:

Výlet na skalnaté pleso. Jelikož ráno lilo jako z konve, tak jsme vyčkávali a jeli vlakem až ve 12:34 do Starého Smokovce, odkud jsme se vyvezli pozemní lanovkou na Hriebienok. Odtud jsme se vydali tatranskou magistrálou až na Skalnaté pleso. Bylo nakonec vidět až na Lomničák a byla to opravdu pěkná podívaná. Potkali jsme i místní ochočenou lišku.

Před cestou dolů jsme se zastavili na Skalnaté chatě u Laca Gulangi na bylinkový čaj a podél lanovky se vydali dolů. Tohle byl nejhorší úsek cesty. Naštěstí nás cestou dolů nabral nějaký pán na džíp. Dodneška jsem mu vděčná.

Pátek:

Dneska nás čeká přesun z Tater na Fatru. Konkrétně jsme si zajistili pokoj v chatě Horec ve Vyšné Revůci. Točí tu Bernarda, pan majitel je evidentně jeho fanda.

Chtěli jsme cestou tam vystoupat na Chopok. Ale opět mlha. tak jsme se šli podívat do jeskyně Slobody, která je v Demanovské dolině.

Sobota:

Dnešní cíl byla chata pod Borišovom (jediná, kam se na Fatře ještě nosí). Počasí bylo no - mlhavé.

Celou cestu až do sedla Ploskej bylo zataženo a pršelo. Manžel mi tedy vysvětlil, že to není déšť, ale 100% vlhkost. No prostě bylo hnusně a mlha. Když jsme obešli Ploskou, tak se mraky začali rozestupovat a to co se objevilo mě fakt dojalo. Fatra na podzim je prostě NEUVĚŘITELNÁ!

Na chatě jsme si dali šošovicovou polévku a vydali se dolů.

Neděle:

Počasí bylo snad ještě horší než včera. Slovy chataře: "Dobré pivo, výborné jedlo, prijamne ubytovanie, len počasie volako nevychadza"

No nic. Dnešním cílem byla Majerova skála. Tato skála je v jižní části Velké Fatry, takže jsme museli přejet autem. Cestou nahoru opět mlha a tma a do toho stromy byly poškrabaný od medvědů... no prostě pecka. Naštěstí nás počasí zase překvapilo a nahoře se mraky začaly rozestupovat.

Z Majerovy skály jsme šli až na Křižnou a odtud zpět dolu k autu nejkratší možnou cestou.

TIP: Pokud máte pocit, že máte malou fyzičku a do Vysokých Tater díky tomu jet nemůžete a místo toho zvolíte jen Velkou Fatru - byla by to velká chyba. Paradoxem je, že Velká Fatra mi přišla vražedná! Buď jdete do kopce, nebo z kopce a ty kopce nejsou ledajaké. Jsou prudké. V Tatrách máte hodně pohodlných chodníků, magistrálu, které se jen mírně vlní. Fatra je jiná. S krosnou bych tam nikdy nechtěla:-) na to jsem moc měkká. Pokud nevíte kdy na Fatru vyrazit, doporučuji babí léto a podzim. Ty barvy jsou prostě nejvíc!

Pondělí:

Dnešní den byl dnem přesunu do Trenčína, kde jsme měli zaplacený hotel na další dvě noci.

Vzali jsme to přes Banskou Štiavnici, i když to byla trošku zajížďka. A dobře jsme udělali. Jedná se o jedinné město na Slovensku, které je v UNESCO. Pokud máte možnost, jeďte tam. My si s mužem slíbili, že tam ještě někdy musíme jet a klidně na celý týden, protože okolní Štiavnické vrchy jsou fakt krásné.

Dalším zastavením byl zámek Bojnice. Bylo to takové rychlé zastavení v pohádce.

Úterý:

V rámci ubytování jsme měli volný vstup do termálního venkovního bazénu v Trenčanských Teplicích, tak jsme se jeli vykoupat a pak jsme vyrazili do centra Trenčína a na prohlídku hradu.

TIP: nevíte kam na jídlo a pivo, určitě musíte navštívit minipivovar Lanius! Dodneška pláčeme, že jsme měli v hotelu polopenzi:-) Ale piva jsme ochutnali všechny a to měli snad 8 druhů.

Středa:

Cesta zpět domů.