Jižní FRANCIE
Opět jsme zvolili čas mimo sezónu, kvůli množství turistů i cenám, které jsou v kempech mimo sezónu nižší. Tentokrát jsme zvolili termín po sezóně (poslední týden v srpnu, první týden v červenci; psal se rok 2013), protože jsem tajně doufala, že by někde mohla mít levandule zpoždění se sklizní...
Počítejte s tím, že ve Francii utratíte dost korun za mýtné, ale zato tam pak mají na odpočívadlech čisté toalety zdarma.
24.8. sobota
V noci se vydáváme na cestu. V 5h ráno už jsme byli někde před německým Freiburkem. Ve Francii před Lyonem nás chytil silný déšť, že jsme raději zastavili na kávu a čekali, až trochu zeslábne.
TIP: Když budete mít čas, zajeďte si na celý první den do Lyonu, je to tam opravdu pěkné. My tam nebyli, ale viděla jsem včera na ČT 2:-)
Naším cílem byl Vallon-Pond-d´Arc, zde jsme se ubytovali na dvě noci v kempu. Cestou jsme potkali ještě pěkné a malebné městečko Bourg-St-Andiol, kde jsme se prošli centrem, abychom si protáhli nohy. Poprvé jsme zde ucítili, jak voní levandule. Město bylo té vůně plné.
25.8. neděle
Vallon je známý tím, že leží na říčce Ardche. A tak jsme vyrazili na kanoe. Je to opravdu zážitek, dostanete děravou plastovou kanoi a padlo s placačkama na obou stranách. Ovládat jsme to neuměli, takže jsme pádla používali jako v Čechách, prostě jsme si každý pádlovali na své straně. A ejhle... hned jsme jeli tam, kam jsme chtěli:-) Půjčení lodí nás vyšlo na 50E, ale pokud jedete sem, musíte na lodě jít!
26.8. pondělí
Dnes se přesouváme do vesnice Remoulins, kde je kemp La Sousta, který sousedí se slavným Pont du Gard. Cestou jsme se na oběd zastavili ve městečku Uzés. Mají tam krásné uličky a na náměstí platany. Nádhera.
Vstup pro dvě osoby stojí 15E, ale můžete tam být jak dlouho je vám libi a je tam toho opravdu hodně k vidění. Několik vyhlídek, muzeum, kino, suvenýry, restaurace... strávili jsme zde 3h.
27.8. úterý
Balíme stan a vyrážíme do Avignonu. Asi nejkrásnější velké město, které jsme v jižní Francii viděli. Nenechte si ujít ani prohlídku paláce.
Dále pokračujeme do vesničky Mausane des Alpiles, mají tu malý příjemný obecní kemp. Večer jsme si zašli na náměstí na skleničku a šli spát.
28.8. středa
Ráno jsme vyrazili do údajně nejmalebnější vísky v Provence, kterou každý musí navštívit. Baux-de-Provence je zasazená v opravdu pěkné krajině. Všude jsou bílé skály a zvlněné kopce. Bohužel vstup na hrad se nám zdál moc drahý a na okolní skály nám kvůli silnému větru z bezpečnostních důvodů nedoporučili jít. Tak jsme mrkli do průvodce a další město, které zde bylo zmíněno bylo Aix-en-Provence. Ale je to takový nazdobená děvka pro bohaté turisty, kteří si myslí, že takhle to má vypadat. Opravdu nás to tam zklamalo a za hodinu jsme utekli.
Pokračujeme do Marseille, kde máme v hotelu rezervaci. To že jsme hotel hledali asi hodinu, to nebudu komentovat, jinak je to ve Městě pěkné. Hned se vydáváme do centra. Je to z hotelu docela daleko a přes né úplně malebnou čtvrť, ale za půlhodiny jsme byli v přístavu. Jen nás dost překvapilo, že všechny restaurace tam ve 20h zavřeli a my měli hlad. Takže jsme zašli k turkovi na kebab. Ale byl to móc dobrý kebab!
Na Marseille, si určitě nechte více než jeden večer - zajděte si i nahoru k bazilice Notre-Dame de la Garde. Tak jsme nebyli, ale výhled tam musí být krásný.
29.8. Čtvrtek
Dneska se jde k moři. Autem jsme se svezli do Sormiou - vesnička, která je výchozím bodem do národního parku Les Calanques. Odtud jsme se vydali nahoru přes kopec k moři k zátoce Calangue de Sormiou. Když jsme splavení došli, hned jsme se svlíkli, že vlítneme do moře... no když jsem měla vodu asi u kolen, jsem to otočila a ve vodě už mě nikdo ani nespatřil. Byla ták ledová!!!
TIP: pokud máte rádi přechody s krosnou, je to zde opravdu nádherné a mohu vřele doporučit si zde zakoupit mapu a vyrazit aspoň na dvě noci.
Večer se vydáváme autem dál do Six-fours-les-plaxes. Kempy zde byly plné a nebo drahé a tak jsme skončili v canping Les playes, kde zase osídlili nás stan mravenci... Nu což, budeme tu jen dvě noci. (33E pro oba na dvě noci).
30.8. Pátek
Moře tu je takové to typické alá Bibione. Mě se tu moc nelíbilo. Takové to letovisko, které tu vzniklo jen proto, že je pod kopcem moře. Ale večer byla v kempu travesti show, tak jsme se aspoň pobavili.
TIP: nad kempem je krásný prerománská kaple z 6 století a ta opravdu stojí za okouknutí
31.8. Sobota
Přesouváme se dále na východ. V Toulonu se můj muž chtěl zastavit, ale po té, co jsme projeli autem přes náměstí si to rozmyslel a tak jsme dojeli až do Hyéres. Zde jsme se najedli i se prošli malebnými uličkami.
V kempu jsme měli kliku, byli jsme předposlední a pak už měli plno. Bydleli jsme v kempu na samém jihu poloostrova u pevnůstky La Tour Fondue. Odtud se dá pěknou procházkou obejít po pobřeží východní cípek poloostrova a je to tam pěkné. dostanete se až na pláž de la Bergerie, kam se půjdeme zítra koupat. Na poloostrově se vyrábí sůl a jsou tu k vidění i plameňáci.
1.9. neděle.
Plážování a relax.
2.9. pondělí
Čeká nás přesun do Le Lavandou. Jako zastávku jsme si vybrali vísku Bormes les Mimosas a dobře jsme udělali. Sem musíte také.Uličky, kráměčky, zmrzlina...
Pak jsme dvě hodiny hledali kemp, který jsme si našli na netu a on jaksi neexistoval. V Caravaningu, nám parcelu pronajmout nechtěli, do čtyřhvězdičkového drahého jsem zase nechtěla já, tak jsme nakonec skončili ve dvouhvězdičkovém. Na pláž kilometřík a hned vedle potraviny. Značka ideál. Žádný zázrak, ale nám to stačí. Jen kdyby se se mnou pan soused nechtěl vybavovat. Já umím francouzsky jen jak se řekne "jezevec" a "nerozumím" všichni si tu myslí, že jsme italové. Muž je sice takový snědý - trochu italský typ. Ale já ne. Ale prý mluvim tak rychle, že ti chudáci neumí identifikovat, jakou řečí mluvím a podle kadence musíme být jedině z Itálie.
3.9. úterý
Plážování a večeře v La Crepe D´Or. pokud budete mít možnost, tak tam zavítejte a dejte si palačinku a cider.
4.9. středa
Toužila jsem po tom, navštívit jinou pláž a tak jsem náš tým přesvědčila, že musíme jet na Plage de l´Estagnol, kterou jsem si vybrala podle pohledu, který jsem si ve města koupila, abych ho poslala babičce.
Tahle pláž je pecka - hlavně pro děti. Moře je mělké i daleko od břehu, píseček jemný, jen se platí 4E vstup. Ale moc se nám tam líbilo. Pokud rádi plavete, tak si vyberte raději jinou lokalitu, moře je zde opravdu dlouho mělké.
5.9. čtvrtek
Dnes se přesouváme do hor. Ale bereme to přes Saint-Tropez. Čím víc na východ pojedete, tím víc budete platit i za věci, za které se jinde neplatí. Třeba plánek města. Když nám ho v infocentru chtěli prodat, tak jí tom suše odpověděl, že si poradí bez mapy. Našli jsme četnickou stanici, která je na místě, kde by jí nikdo nehledal, prošli si centrum, které se mě osobně docela líbilo. Koupili si za celý dosavadní pobyt nejdražší zmrzlinu a prchli na sever. Canes a Nice jsme z programu vyloučili už během plánování našeho pobytu, nějak máme jiné preference a tam bysme si už ani tu zmrku nekoupili:-)
Náš stan měl dnes večer stát v údolí říčky Verdon ve vísce Castellane. Ještě odpoledne jsme si vyšli nahoru ke kapli Notre Dame du Roc (903 m.n. m.). Je to tu skvělé. malé, útulné a milé. Jen v noci ve stanu bylo chladno.
6.9. pátek
Dnes máme v plánu projít kaňonem Verdon. V průvodcích praví, že start je od Chalet de Maline, kam vede jednosměrná silnička Route des cretes... Jelikož včera mělo infocentrum neotevřeno a autobus, který jsme si sami našli nepřijel, tak jsme na toto místo jeli sami autem. Věděli jsme z průvodců, že by pak měl jezdit kyvadlový autobus, který nás sem zpět doveze, ale na 100% jsme to nevěděli. Nic to nezměnilo na to, že jsme zde auto nechali a vydali se dolů k řece Verdon.
Tato nejznámější tůra se jmenuje Sentier Marter - měla by trvat 6,5h a cestou nepotkáte jedinou občerstvovnu. I když jsme to věděli, tak vody jsme měli málo. na cestu údolím nám stačila... ale na cestu zpět k autu už to bylo jak ve filmech, kde někdo skončí v poušti jen s placatkou rumu - ale nebudu předbíhat. Nezažila jsem nic krásnějšího. Nikdy jsem takový kaňon neviděla. Cestu jsme ušli již za 5h; náročný byl jeden úsek, kde se stoupalo hodně nahoru a hned dolu - skála se nedala jinak překonat. Na konci této trasy jsou i dlouhé tunely. doporučuji vzít si bateku.
Cesta končí v Le Point Sublime. Zde jsme čekali přítomnost taxiků, autobusu, nebo něčeho podobného... nikde nic. k autu to po silnici je tak 10km... vedro bylo nesnesitelné a už jsme taky něco ušli... a pak se to stalo... uviděla jsem dva chlapíky, kteří nastoupili do oktávky s českou SPZkou... cizí jazyky neumim,, ale tohle byla moje příležitost... zaťukala jsem jim na okýnku a co nejmileji se zeptala, zda náhodou nejedou naším směrem a zda nás náhodou nesvezou... náhodou nás svezli... do dnes jsem jim vděčná. ALe svezli nás jen na odbošku výše zmiňované jednosměrné silničky a k autu to mělo být ještě cca 4km... Vzhledem k poslednímu půl litru vody jsme na zdejší křižovatce překecali obsluhu zavřené restaurace, aby nám prodali pití... Tom se pak k autu vydal sám a já zde další asi hodinu čekala sama s oslem, který byl za plotem přes silnici. Naštěstí Toma svězl nějaký pán... ale měl malé auto a tak jel v kufru:-)
7.9. sobota
Na cestě domů jsme potkali dokonce i levandulové pole, které ještě kvetlo... a tak se můj levandulový sen splnil a my se vrátili domů živí a zdraví s otýpkou levandule.
Na dálnici u Lyonu byl opět slejvák jako blázen, tak jsme se zase asi hodinu vlekli 60km/h